Základní pravidlo jste už určitě slyšeli. Zní: „Pište tak, jak mluvíte“. A není to jen fráze. Je to prostě tak. Hodně pisatelů má pocit, že při psaní musí znít knižně a jakoby „na úrovni“. Není to potřeba. Čtivé texty obvykle obsahují jen minimum složitostí.
Ovšem samozřejmě není trestné do textu umístit třeba jedno zajímavé či vtipné slovíčko, které si čtenáři budou chtít dohledat, co znamená. Ale s tím raději opatrně.
Asi největším prohřeškem jsou procenta. Tuto chybu vidím snad dennodenně. A přitom je to tak jednoduché:
Nesmím zapomenout ani na obludnost v podobně špatného skloňování číslovek. Psaná číslovka se neskloňuje! Tedy správně je „Osobám do 18 let se alkohol nepodává“, nikoliv „Osobám do 18ti let se alkohol nepodává“. Prostě jen číslo. Čtenář si to vyskloňuje sám.
Složené číselné výrazy se píšou vždy dohromady, což v praxi vypadá takto: 20letý (dvacetiletý), 10násobný (desetinásobný), 18letý (osmnáctiletý) apod. Takže prosím opravdu nepište 10ti letý a podobné hrůzy.
Další chybou v textech bývá opakování slov, asi nejčastěji sloves, zejména slovesa „být“. Přitom existuje tolik krásných možností, jak takovou větu upravit a dát jí větší šmrnc. Doporučuji hledat synonyma a zamýšlet se nad tím, jak jinak a lépe sdělení formulovat. Pokud nemáte po ruce chytrou knížku, dobře vám poslouží například online slovník synonym.
Možná je to českou povahou, kdo ví. Mnohokrát vidím v textech hodně „ne“ – nečekejte, nemusíte, nechcete. Dokonce se to objevuje i v otázkách, což je škoda, protože osoba, která má na tuto otázku odpovědět, je podvědomě směřována k tomu říct ne. Proto pryč se zápory! Pište texty pozitivní a pokud si všimnete mnoha negací, zkuste je přepsat do pozitivní podoby. Výjimkou jsou ale slovíčka typu: nejlepší, nejznámější apod. Tam je „ne“ zcela v pořádku.
Vy, Vám, Váš s velkým „V“ na začátku představuje vyjádření úcty. To ale platí zejména pro dopisní nebo e-mailovou korespondenci. Při psaní článků, příspěvků na blog nebo textů na web se tomu raději vyhněte. Vypadá to divně. Když už se ale z nějakého důvodu rozhodnete na webu velké „V“ použít, pohlídejte si, ať je to napříč celým webem jednotné.
Oříšek, který je potřeba rozlouskávat znova a znova. U tohoto slovíčka prostě pokaždé váháme. Řeč je jak jinak než o mě/mne/mně. Jak s tím naložit? Pokud si nevíte rady, převeďte si to vždy na tebe/tobě. V této formě je to jednodušší. Vždy, když řeknete „tě/tebe“, použijte výraz „mě/mne“ a obdobně tomu bude u „tobě“ („mně“).
1. p. já
2. p. (beze) mě/mne
3. p. mi/mně
4. p. mě/mne
6. p. (o) mně
7. p. (se) mnou
1. p. ty
2. p. (bez) tě/tebe
3. p. ti/tobě
4. p. tě/tebe
6. p. (o) tobě
7. p. (s) tebou
„Měli by jsme“ a „měl by jsi” – tato slovní spojení prosím ihned zapomeňte. Správně je totiž pouze „měli bychom“ a „měl bys“.
Možná se vyplatí oživit si také shodu podmětu s přísudkem a rozdíl mezi spojovníkem a pomlčkou v tom se také často chybuje.
Když nad něčím dumáte a váháte, jaká varianta je správná, zabrouzdejte na portál Internetová jazyková příručka, který je v tomto případě bezesporu skvělým pomocníkem.
Služby copywritera si objednejte zejména tehdy, pokud chcete vyjít na světlo s odborným tématem. Ale ve své podstatě se může jednat o jakékoliv téma (právní služby, servis notebooků, alternativní medicínu). Problém je totiž v tom, že jako odborník jste velmi často ponořen do svého světa, v mluvě používáte speciální slovní obraty nebo cizí slovíčka a časem přestanete vnímat, že jim lidé mimo vaši „bublinu“ nerozumí. To je ta chvíle, kdy přichází na řadu copywriter a jeho nadhled. On má přehled o tom, co ještě použitelné je a čemu už většina čtenářů nebude rozumět.
Dalším důležitým poznatkem je také to, že klient mnohdy řekne něco, co by se perfektně hodilo například jako slogan, ale vůbec o tom neví. Přitom na svém webu používá nezajímavé věty a názvy, které ani pořádně nevystihují jeho poslání. Správný copywriter umí číst tzv. mezi řádky. Dokáže v podkladech a při rozhovorech najít to nejdůležitější a vyzdvihnout to na webu.
Je skvělé, když si zvládnete texty na web napsat sami. Nicméně málokdo píše tak často jako právě copywriter. Zkušenosti s psaním jsou obvykle diametrálně odlišné a copywriter si proto mnohem lépe umí hrát se slovy. Navíc text si projde jak on, tak korektor, klient a případně další osoby ve firmě, což je jistě velká výhoda. Jak se říká „víc očí víc vidí”. Díky tomu je totiž ve výsledku minimální pravděpodobnost, že by se v článku či jinde na webu objevila chyba, ať už gramatická nebo faktická.
Font na webu by měl odrážet to, jací jste a co děláte. Každý font na zákazníky působí jinak, a proto pokud zvolíte špatně, možná tím zbytečně přijdete o zakázky nebo objednávky. Tedy když například chcete působit důvěryhodně a seriózně, nepoužívejte na webu příliš hravý a dětinský font. Svou důvěryhodnost naopak podpoříte elegantním patkovým nebo bezpatkovým písmem.
Vhodně zvolený font ale není to jediné, na co byste si měli dát pozor. Nezapomeňte ani na velikost písma. Malé blešky nikdo číst nebude. Stejně tak hodně zvlněný ručně psaný font může být špatně čitelný. Pokud se vám ale tento typ fontu líbí, použijte ho pouze v nadpisech.
Do třetice se pak zaměřte na barvu fontu. I když totiž zvolíte správný typ fontu a dokonce i velikost, může to všechno „zabít“ barva, ze které bolí oči nebo která je moc světlá, a tedy i špatně čitelná.
Tip: Ze světa fontů vám mohu doporučit Andreu a její Psychologii fontů. A svůj cit pro správný výběr fontu si pak můžete procvičit na Facebooku.
Tip: Chcete se naučit psát speciální znaky na klávesnici?? Stačí, když si zapamatujete spojení levý Alt + číslo. Více o tom najdete v článku Užitečné klávesové zkratky pro copywritery.
V dalším článku a videu zjistíte, jak lidé (ne)čtou na webech a jak jim chytře předat co nejvíce informací.